Doris Duke (1912-1993) byla americká dědička, jejíž bohatství pocházelo z rodinného tabákového jmění, a byla v centru pozornosti americké veřejnosti již od svého narození. Její schopnost a ochota utrácet za šperky ji zařadila mezi skupinu bohatých amerických klientů, kteří udržovali Cartier New York po celé meziválečné a poválečné desetiletí.
Spojení s Cartierem
Pierre Cartier, který vybudoval americkou pobočku Cartier v silnou entitu ze své základny na 653 Fifth Avenue, byl zběhlý v získávání klientů s podstatnými nezávislými prostředky. Obchody Doris Duke s newyorskou pobočkou vyřizoval Jules Glaenzer, hlavní prodejce pobočky. V květnu 1937, po víkendu stráveném s Duke v jejím sídle v Newportu, Glaenzer napsal Pierrovi o jejích briliantových náušnicích s brioletovým brusem, které jí připadaly příliš žluté. Přesvědčil ji, aby si je ponechala, vysvětlil, že se jednalo o starý indický brus, který je ve Spojených státech nemožné najít a který byl určen pro nošení při svíčkách.
V očekávání korunovace Jiřího VI. v roce 1937, na kterou byla Duke pozvána, projevila zájem o diamantový náhrdelník s třásněmi. Poté, co ho měla na plese ve Washingtonu, se zavázala k nákupu a zaplatila 74 000 dolarů (v současné hodnotě téměř 1,3 milionu dolarů). Náhrdelník si s sebou vzala do Londýna na korunovaci a tam si ho chtěla nechat zkrátit. Glaenzer úmyslně odložil provedení úpravy v New Yorku, napsal, že jí navrhl, aby si práci nechala udělat v Cartier London „protože to zvýšilo pravděpodobnost dalších obchodů“ a poradil Jacquesovi, aby ji kontaktoval v Dorchesteru.
Poválečné dědictví
Doris Duke přežila meziválečnou generaci klientů Cartier. Posmrtný prodej jejích šperků v Christie's v červnu 2004, včetně kusů zděděných po rodičích a babičce, vynesl více než 12 milionů dolarů. Doložené kousky Cartier v její sbírce zahrnovaly diamantové a diamantové třásňové šperky získané během meziválečného období.
Zdroje
- Francesca Cartier Brickell, The Cartiers (Ballantine Books, 2019), kap. 8 ("Diamanty a deprese: 30. léta 20. století")
